GEOPARK SALAMANDRIA

VÝPRAVA NAPŘÍČ ČASEM A KRAJINOU

            Sbírka kamenných vzorků geoparku Salamandria vám ukáže cestu do dávné minulosti planety Země. Vzorky hornin pamatují vznik hor, činnost moří i výbuchy dávných sopek. Každá z hornin vypráví jiný příběh – o vodě, ohni, vrásnění i destrukci. Vystavené horniny vznikaly v různých koutech České republiky a v různých geologických obdobích. Dohromady vytváří kamennou knihu, která ukazuje a dokládá, jak se příroda našeho území během miliónů let měnila.

 

KAŽDÝ KÁMEN MÁ SVŮJ PŮVOD

            Naše planeta Země nikdy neodpočívá. Kameny geoparku Salamandria jsou výsledkem nekonečného koloběhu přírody. Hory se zvedají a zanikají, vyzdvižené horniny zvětrávají (zvětrávací horniny), rozpadají se na zrnka a ty pak voda nebo vítr odnáší do nových míst, třeba na dně moří a jezer. Tam se opět usazují, spojují a časem ztvrdnou v nový kámen (usazené horniny). Při pohybu zemské kůry se některé horniny dostávají do hlubin Země, kde vysoká teplota a tlak tyto horniny přemění, metamorfuje (přeměněné horniny). Někdy se následkem vysoké teploty dokonce roztaví. Z takto vzniklého magmatu se mohou zrodit nové kameny (vyvřelé horniny), a pokud magma pronikne až na povrch jako láva, vznikne sopka. Kameny začnou opět zvětrávat, rozpadat se a cyklus pokračuje dál...

KAMENY Z CELÉ ČESKÉ REPUBLIKY

           Každý vzorek geoparku Salamandria představuje jedinečný kousek české krajiny. Mapa ukazuje, odkud jednotlivé horniny pocházejí. Seznámíte se s žulou a čedičem ze severních Čech, vápencem z Moravského krasu nebo mramorem a svorem z Jeseníků. Je to malá kamenná mozaika České republiky přenesená do Gránického údolí, abyste ji mohli vidět na vlastní oči a vnímat pod vlastníma rukama.

 KAMENY PAMATUJÍ VĚKY

            Podívejte se, jak dávná je historie kamenů kolem vás. Časová osa vás zavede napříč kronikou Země – od nejstarších hornin starých stovky miliónů let až po ty nejmladší, které vznikly před pár miliony let. Pro srovnání můžete sledovat i časové zařazení evolučních kroků mloka skvrnitého. I tyto údaje byly vyčteny z kamene.

LISTY KRONIKY ZEMĚ

            Když se podíváte na jednotlivé kameny, můžete číst listy kroniky Země, která je výsledkem nesmírně dlouhé cesty. Tyto „kamenné listy“ byly kdysi lávou, mořským dnem nebo horou tyčící se k nebi. Každý kámen tak v sobě nese stopu horkého dechu Země, tektonického tlaku či proudu vody, klidu i běžícího času. Vypráví o neustálých proměnách Země, které nikdy nekončí. 

1. Gabro – Špičák u Deštného v Orlických horách

Tmavá, hrubě zrnitá hornina s bílými tabulkovitými krystaly sodno-vápenatého živce (plagioklas) a černozelenými zrny pyroxenu a amfibolu. Zrna plagioklasu krystalizovala jako první, a proto jsou rovně omezena. Taková struktura se nazývá „ofitická“.

2. Čedič – Smrčí u Železného Brodu

Šedočerný kámen s velmi jemnozrnnou strukturou a se sloupcovitým rozpadem. V šedočerné hmotě čediče lze místy najít jasně zelené kousky (nodule) peridotitu – horniny, která původně byla součástí zemského pláště a čedičová láva je vynesla až na povrch. Tyto nodule obsahují hlavně minerál olivín.

3. Granit (žula) – Ruprechtice u Liberce

Světlá, zrnitá hornina s růžovými zrny draselného živce (ortoklas), bílými zrny sodno-vápenatého živce (plagioklas), šedým křemenem a tmavě hnědými šupinkami slídy (biotit). Tuhla pomalu, takže působí hrubozrnným dojmem. Používá se jako dekorační kámen.

4. Ryolit – Teškov u Rokycan

Světlý kámen s drobnými bělavými zrny živce a šedými zrny křemene (vyrostlice minerálů). Základní hmota je velmi jemnozrnná, neboť se jedná o ztuhlou lávu. Tato láva byla zčásti rozbita do ostrohranných úlomků, takže má brekciovitou strukturu.

5. Slepenec – Luleč u Vyškova

Kámen složený z velkých zaoblených oblázků a valounů různých hornin stmelených dohromady v pevnou horninu, působí tak dojmem hrubého „betonu“. Jednotlivé oblázky jsou tvořeny hlavně různými druhy rul, základní tmelící hmotou je šedý pískovec (droba).

6. Pískovec – Tasovice u Znojma

Červenavý kámen je tvořený hlavně drobnými zrny šedého křemene. Jen ojediněle se v něm dají najít zrnka bělavých živců. Červenou barvu dává kameni minerál hematit, neboli krevel (oxid železitý), který dokládá, že v době vzniku pískovce byla na Zemi již kyslíkatá atmosféra.

7. Vápenec – Mokrá-Horákov u Brna

Šedý kámen, který při zvětrávání ještě více zesvětlává. Je nápadně měkký. Vznikl z vápenatých schránek mořských organismů, kterými v tomto případě byli koráli a zvláštní, dnes vyhynulí houbovci (stromatopory). Bílé linie jsou žilky čistého kalcitu.

8. Svor – Zlatý chlum u Jeseníku

Silně břidličnatá hornina skládající se z křemene a světlé slídy (muskovit), která dává hornině třpytivý lesk. Mezi šupinami slídy místy vyrostla temně červená kulatá zrna granátu o velikosti 3 až 10 mm. Svor je velmi měkká hornina a snadno se rozpadá.

9. Rula (ortorula) – Křoví u Velké Bíteše

Masivní pevná hornina s nevýraznou břidličnatostí či spíše jemným páskováním. Velká bílá zrna jsou tvořena draselným živcem. Původně se jednalo o velmi starý granit, do kterého během ordoviku pronikly žíly tmavého čediče, z který se po metamorfní přeměně staly polohy amfibolitu nebo temné biotitové pásky.

10. Mramor – Smrčník u Lipové-Lázní

Čistě bílý kámen s hladkým povrchem, za čerstva se na jeho povrchu lesknou štěpné plochy krystalů kalcitu. Mramor má stejné minerální složení jako vápenec, avšak následkem tepelné přeměny jeho zrna narostla do mnohem větších rozměrů. Tím se dá odlišit od jemného vápence.

11. Granodiorit – Gránické údolí, Znojmo

Středně zrnitá hornina s viditelnými zrny bělavých živců, šedého křemene a tmavéch slídy (biotit). Na pohled připomíná žulu, ale má větší obsah sodno-vápenatého živce (plagioklasu) a také tmavé slídy. Tento místní granodiorit prodělal deformaci během variského vrásnění, takže se v něm začala formovat metamorfní břidličnatost a hornina se začala měnit na ortorulu. Takovou částečně přeměněnou (metamorfovanou)

Text a obrazový materiál doc. RNDr. Rostislav Melichar, Dr., 2025